Sgrafito, cimbuří, arkýř — slova, která možná znáte, ale možná ne úplně. Tady jsou vysvětlená tak, aby je pochopily i děti.
Technika zdobení zdí, která je stará přes 500 let.
Sgrafito vzniká tak, že se na zeď nanese několik vrstev omítky různých barev. Dokud je omítka ještě vlhká, řemeslník do ní vyškrábá vzor — tím odhalí spodní vrstvu jiné barvy. Vznikne tak obrázek nebo ornament přímo ve zdi. Stará sgrafita v Budějovicích pochází z 16. století a jsou stará přes 450 let.
Opakující se vzor, který slouží jako ozdoba.
Ornament je ozdobný vzor, který se opakuje — vlnky, listy, spirály, geometrické tvary. Na budějovických domech najdeš ornament vyškrábaný do omítky (sgrafito) nebo vymodelovaný ze sádry (štuk). Ornament nepráce nic konkrétního — je tu jen proto, aby to vypadalo hezky.
Ty zuby nahoře na hradní zdi — nebo na některých budějovických domech.
Cimbuří jsou pravidelné výstupky (zuby) na koruně zdi. Na hradech sloužily obráncům — za zuby se schovali a stříleli na nepřátele. Na civilních budovách jsou cimbuří jen ozdoba — připomínka hradní architektury. Pěkné cimbuří najdeš třeba na Wortnerově domě u Černé věže.
Období v 15. a 16. století, kdy se stavělo hodně sgrafit.
Renesance bylo období přibližně od roku 1400 do 1600, kdy se v Evropě znovu začaly obdivovat starořecké a římské vzory. Architekti stavěli symetrické budovy se sloupy a oblouky. Do Čech přišla renesance z Itálie — spolu s ní přišli i italští řemeslníci, kteří tu dělali sgrafita.
Malý výstupek ze zdi — jako okno, které trčí ven.
Arkýř je část místnosti, která vystupuje ze zdi budovy ven. Vypadá jako zaoblený nebo hranatý výstupek s okny. V renesanci se arkýře přidávaly na věže a rohy budov. Na Rabenštejnské věži v Budějovicích jsou tři arkýře — a pod každým je díra, kudy se házely kameny na nepřátele.
Než vymysleli čísla domů, měl každý dům svůj symbol.
Dřív domy neměla čísla — místo toho měl každý dům svůj obrázek nebo symbol. Dům U Zlatého hroznu, U Bílé růže, U Podkovy. Lidé se tak domluvili, kde bydlí nebo kde mají obchod. Čísla domů přišla až za Marie Terezie v 18. století — zavedla je proto, aby věděla, kolik mužů může odvést do armády.
Podpis řemeslníka vyryotý do kamene.
Každý kamenník — řemeslník, který tešal kámen — měl svoji vlastní značku, jako podpis. Tuto značku vyryl do každého kamene, který opracoval. Díky tomu bylo jasné, kdo odvedl jakou práci a mohl dostat zaplaceno. Kameníkovy značky najdeš u vstupních dveří Masných krámů na Krajinské ulici.
Ozdoba ze sádry nebo vápna — modelovaná, ne vyškrábaná.
Zatímco sgrafito se vyškrábává, štuk se modeluje — tvaruje se z měkké hmoty (sádra, vápno), dokud nezatvrdne. Výsledkem jsou plastické ozdoby: listy, hlavy, ornamenty, které vystupují ze zdi. Na radnici v Budějovicích najdeš štukové sochy žen vysoko nad vstupem.
Šnelda provází po městech, kde se tahle slova ukrývají na zdech domů.
Vybrat město